Jal - zkouška osudu - kapitola 1
Kapitola 1
Z dálky se ozývalo řinčení mečů, Artik varovně zařehtal.
"Děje se něco?" zeptala jsem se ho.
"Něco není v pořádku!" ozval se můj bělouš.
"Máš jenom strach!" zasmála jsem se.
"Jal, ty víš, že už jsem prošel mnoha bitvami, tady ale něco nahraje!" vypadal vážně znepokojeně.
Někde zapraskala větvička, trhla jsem sebou a pozorně jsem se rozhlédla, ve stínech se pohybovaly postavy.
"Artiku?"
"Vidím je!" Artik se začal rozbíhal, roztáhl křídla a náhle se z obyčejného koně proměnil v pegase. Už jsem skoro vítězoslavně zařvala, když mě do zátylku zasáhlo něco tvrdého a ostrého, zachroptěla jsem a sesula jsem se ze sedla. Tvrdě jsem dopadla na zem, věechno se mi začalo rozplývat.
"Jal!" vykřikl Artik.
"Leť pryč!" zachroptěla jsem, i když jsem něvěděla, jestli mě slyšel.
"Nespustím tě z očí!" zaslechla jsem ještě Artikovu odpověděť. Pak jsem se propadla do bezvědomí.
Komentáře
Přehled komentářů
Chroptění v první kapitole? Anežko, ty mě ale vůbec nešetříš! Tam měli být cvrlikající ptáčci a rozesmátá miminka, ale tohle? Zrovna mi v žilách tuhne hrůzou krev...Zítra jdu k praktickému lékaři na odběry, jestli zjistí, že mám místo krve asfalt.....Teta Iva
Cože?!
(Teta Iva, 20. 2. 2013 20:28)