Fantasy

Kapitola 2

Kolébala jsem, chvíli mi trvalo, než mi došlo, že jsem ve voze. Chvíli jsem se ještě dokázala udržet při vědomí, pak jsem se ale zase propadla do temnoty.

"Lilo!" křičela jsem, když moji sestru zasáhl šíp, rychle jsem se k ní rozeběhla. Moje elfí část se probudila, byla jsem jen z poloviny elfka, ale přesto jsem se teď pohybovala rychleji než elfové. Vítr mi rozevlál vlasy. Jedním skokem jsem se octla u sestry. Silně krvácela, bylo mi jasné, že to nepřežije. Jedna moje sestra byla v bezvědomí a  druhá umírala, byla jsem zoufalá.

Začala jsem přicházet k sobě, cítila jsem, jak mě v očích pálí slzy, byla to sice jen vzpomínka, ale bolela jako čert. Zjistila jsem, že kolébání ustalo, zvenčí se ozývaly hlasy:

"Dovezeš tu holku do Kialrského sídla a předáš jí Radě!"

"Ano pane!"

"Pokud zklameš, už nedostaneš další šanci, Rada už nebude mít slitování!"

"Jistě!" ozval se přiškrcený hlas.

"Jistě?"

"Jistě, pane!"

"To už je lepší! Teď tu holku přendáš na koně a dál půjdeš sám!"

Cítila jsem, jak se mě chopily silné ruce a vysadily mě do sedla. Chtěla jsme otevřít oči, ale nešlo to, moc to bolelo. Málem jsem zasténala, ale ovládla jsem se, ne jen, že bych prozradila, že jsem vzhůru, ale také bych prozradila, že pociťuji bolest a to jsem nehodlala dopustit a tak jsem jen skousla ret a mlčela jsem.

"Žije vůbec?" zeptal se kdosi.

"To nám může být fuk!" zněla odpověď.

Znovu jsem se rozhoupala, když se kůň dal do pohybu. Rozhodla jsem se, že budu předstírat bezvědomí a až nastane správná chvíle, znenadání se proberu.