Fantasy

 Kapitola 3

Škubla jsem svázanýma rukama, na kterých jsem měla pouta, vzápětí jsem ale zjistila, že moc pevně nedrží. Stačilo by mi pár minut, abych se osvobodila, ale věděla jsem, že si musím ještě chvíli odpočinout, než budu schopná přemoct mého věznitele. Ano, mohla bych utéct, ale to by bylo, jak bych tak řekla, pod mou úroveň. 

Klap, klap, klap.

Kůň podemnou šel pomalým, rovnoměrným krokem. Něco mě napadlo a já zašeptala:

"Slyšíš mě?" 

"Cože?" kůň pode mnou se zarazil a obezřétně se rozhlédl. 

Někdy se hodí, když člověk umí mluvit s koňmi. Napadlo mě "Jdi dál." pošeptala jsem koni, který se trochu váhavě dal do pohybu.

"Co jsi zač?" zeptal se zvědavě.

"To se těžko vysvětluje."

"Jak to, že se mnou můžeš mluvit?"

"To se vysvětluje ještě hůř."

"Můžeš mi alespoň říct, jak se jmenuješ?"

"Jalinda, ale můžeš mi říkat Jal."

"Jal," prohodil zamyšleně ,"co ode mě chceš?"

"No, vlastně si chci jen popovídat, to víš, předstírat bezvědomí je nuda."

"Proč děláš že jsi v bezvědomí?"

"Protože chci nejprve načerpat trochu sil," řekla jsem bez obalu, stejně, komu by to mohl tenhle kůň říct?

"Načerpat síly na co?"

"Na přepadení mého strážce!"

Kůň se prudce zarazil a varovně dupl kopytem. "Myslíš toho kluka, co dostal za úkol tě ,dovés před radu?"

"Ano, proč? Děje se něco?" špitla jsem.

"Ano, děje. Mik neudělal nic špatného, víš co se stane, když tě nepřivede?"

"Co je Grošáku?" zvolal můj strážce - Mik. "No tak chlapče, půjdeme."

Cítila jsem, jak se Grošák vzepjal, snažil se mě shodit ze sedla. Dalo mi velkou práci dělat že jsem v bezvědomí. Grošák se naposled vzepjal a shodil mě na zem. Docela to bolelo. Trhla jsem sebou, ale zůstala jsem bez hnutí ležet.