Vlčí oči - kapitola 1
Kapitola 1
Šla jsem po chodbě s pohledem upřeným k zemi a přemýšlela jsem. Byl čtvrtek, pátá hodina skončila před pěti minutami a já měla před sebou ještě dějepis, už jsem se těšila, až skončí. Rázovala jsem přímo k učebně a nevnímala okolí, najednou jsem do někoho narazila. Náraz byl tak prudký, že mi ujela noha a já jsem natáhla přímo na kamenné dlažbě.
"Promiň... já nechtěl," začal se omluvat kluk, s kterým jsem se srazila.
"V pohodě," řekla jsem, "stejně to byla moje chyba, nesledovala jsem cestu a..." zarazila jsem se, nade mnou se tyčila vysoká postava. Kluk byl asi o půl hlavy vyšší než já,mohlo mu být stejně jako mně, tak šestnáct, měl široká ramena a vypracovaný hrudník. Černé vlasy mu spadaly na ramena, kde se stáčely do malých prstýnků. Sledoval mě zelenýma očima a právě ty oči byli to, co mě zarazilo. Byli to ty oči. Oči, které jsem viděla před týdnem, kdy mě jeden z nepřátelských vlků nechal uprchnout. Uvědomím si, že na něj zírám a odvrátím pohled. Sehne se, aby mi pomohl sesbírat učebnice, které se mi rozsypaly po zemi.
"To je dobrý," zamumlám, on si mě však nevšímá. Cítím, jak se mi do zad zabodává pohled Lisy Olové, mé noční můry. Nevím, proč mě tolik nenávidí a nevadí mi, že se do mě naváží, ale to, že mám někdy chuť ukázat jí, co jsem doopravdy zač, že nejsem jen člověk, ale vedu dva životy, lidský a vlčí.
"Ještě jednou se omlouvám," řekl kluk.
"Ne, ne byla to moje chyba."
"Počkej, neznáme se odněkut?"
"Ne," uhnu pohledem, otočím se na patě a zmizím.
Komentáře
Přehled komentářů
Nenech se zmást nadpisem, a pokud tohle čteš, tak jsi právě prošla zkouškou.
Anežko, má drahá, nadpis někdy nemusí nutně znamenat něco odporného. A to říkám s plna mého srdce.
Úžasný, těším se na pokračování, které si jen tak mimochodem teď zapnu. No, jen tak dál!
www.fabianova-michaela.blog.cz
Ty brďo!
(Teta Iva, 20. 2. 2013 19:42)Ty brďo, Anežko, jsem napjatá jak přeražená struna! Co je za tím, kristapána, co je za tím???? Teta Iva
Blééé :P
(Exorcistka, 31. 3. 2013 22:13)