Vlčí oči - kapitola 13
Kapitola 13
Mamka mluvila s Calmanem a já využila příležitosti. Vstala jsem a tiše jsem se odplížila do tmy, nikdo si toho naštěstí nevšiml. Potulovala jsem se lesem a nemohla jsem se zbavit dojmu, že mě někdo sleduje. Buď jsem paranoidní a nebo... Zavrtěla jsem hlavou. Spíš to první. Řekla jsem sama sobě a zašklebila jsem se. Zaslechla jsem šum vody a šla jsem po tom zvuku. Došla jsem k vodopádku, voda tu spadala z dvacetimetrové výšky a dopadala do jezírka dole. Chvíli jsem tu scénu sledovala, pak jsem se otočila, najednou jsem ztuhla. Ve tmě zářil pár oči. Zavrčela jsem, nevěděla jsem, kdo to je, ale rozhodně ne člověk. Odpovědí na mé vrčení byl smích. Oči zmizeli a za chvíli se objevilly o kus dál.
"Kdo je tam?" zachrčela jsem.
"Nikdo," zněla odpověď.
"A kdo nikdo?" zeptala jsem se.
"Hmm... nevím, jestli ti to mám říct," smích se ozval znovu.
"Řekni," naléhala jsem.
"A víš co? Neřeknu!" oči opět zmizely, pozorně jsem se rozhlédla, až jsem je spatřila o několik metrů dál.
Naježila jsem se: "Já to myslím vážně!" řekla jsem výhružně.
"Já taky."
"Smrtelně vážně!" zvýšila jsem hlas.
"Jasně," oči zase zmizeli "Tak si mě najdi!"
"Sakra!" odfrkla jsem si. "Tohle není fér!" stěžovala jsem si.
"Takže mě nenajdeš?"
"Ne."
"Vypadá to, že nejsi velkým fandou hry na schovku," ze tmy vystoupila vlčice. Měla bílou srst jako já, karamelové oči jí zářily. Usmívala se (jestli to je u vlků možné).
"Kdo jsi?" naklonila jsem hlavu a trochu jsem se zklidnila.
"Můžeš mi říkat Iwo," zasmála se. "Celé mé jméno nepotřebuješ znát, ani by jsi ho nevyslovila."
Neodpověděla jsem jí, jen jsem se na ni dívala, někoho mi hrozně připomínala.
"Co je?" zeptala se po chvíli ticha.
"Nic," zamumlala jsem.
"No, něco asi jo. Ale já to řešit nebudu," prohlásila a podívala se na hladinu jezírka před námi. Vypadala, že přemýšlí. Pak se bez varování rozeběhla a skočila. Zavalila mě vlna ledové vody. Zavrčela jsem a oklepala jsem se.
"To sis mohla odpustit," několikrát jsem zamrkla, abych z očí dostala vodu, která mi bránila v rozhledu.
"Nemohla, na to to byla moc velká legrace."
"Mě to jako legrace nepřijde," pro jistotu jsem ustoupila o několik kroků dál, co kdyby jí napadlo zopakovat si tu 'legraci'?
"Ale mě jo," vylezla ven. Byla ještě mokřejší než já, ale zjevně jí to nevadilo. "Jdu se osušit k ohni," s tím zmizela ve tmě. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a následovala jsem jí.
Komentáře
Přehled komentářů
Požaduji další díl, jinak ti dám nechat posadit do žaláře.
Eh eh...psaní je takové nudné, když musím vyjádřit svůj neskonalí a romantický žár k této povídce.
Nechceš mě tam přidat, prdííím, sakra...prosííím!
Prosím, prosím, prosím, prosím!
Na oplátku tě já mohu zařadit do jedné z mích povídek. Vyber si.
Ao No Exorcist
Šelma
Pán Moci
Stále máš ještě naději, Vlčko!
Re: Tu tu tu tu túúúúú!
(Ann, 1. 4. 2013 13:03)
Jasně, jen musím vymyslet, jak tě tam zafixovat. A tvá povídka, v které bych se chtěla objevit, je ŠELMA.
Ann
Tu tu tu tu túúúúú!
(Exorcistka, 31. 3. 2013 22:07)