Vlčí oči - kapitola 15
Kapitola 15
Otočila jsem klíčem v zámku a zadoufala, že se mamka nebude snažit do mého pokoje zuby, nechty, jak to měla v oblibě. Sedla jsem si na postel, popadla knížku a snažila jsem se začíst do děje, když se mi to konečně povedlo, dole práskly dveře.
"Ello!" zaječela mamka.
"Bože," zasténala jsem a ani mě nenapadlo se hnout.
"Okamžitě pojď dolů!"
"Pojď ty nahoru," zamumlala jsem tak tiše, aby to nemohla slyšet.
"Ello!"
Tak tohle bude horší, než jsem čekala. Pomyslela jsem si. Zmiz! Napovídal mi hlásek v hlavě. A proč vlastně ne? Slíznu to tak jako tak. Otočila jsem se, rychle jsem otevřela okno a vyskočila jsem ven. Ve vzduchu jsem se převtělila a na zem jsem dopadla už jako vlčice. Teď si řvi, jak chceš. Rozeběhla jsem se pryč. Zamířila jsem do lesa, tak jsem se cítila jako doma. Doma, jo to bylo to pravé slovo, protože ve skutečném domově se teď jako doma cítit nebudu. Byla krásná noc, ideální na toulky. Vlastně jsme ani nevěděla, kam mířím, prostě jsme běžela pořád dál a bylo mi to jedno. Ve tmě se něco hnulo.
"Eriku!" zařvala jsem. "Příště mi dej laskavě nějaké znamení, že se blížíš, jo?"
"Ne."
"Jsi opravdu laskavý," zabručela jsemnaštvaně a dala jsem se znovu do běhu v naději, že ho setřesu, ale on mi stačil.
"Máš docela blbou náladu," poznamenal.
"Jo, to mám, takže by ses měl držet dál nebo tě zakousnu."
"To bys neudělala," řekl.
"Chceš se vsadit?"
"Radši nebudu riskovat," rychle z toho vycouval.
"To je tvoje jediné štěstí a teď k zemi," sykla jsem, protože jsem zahlédla pohyb. Poslechl mě a rychle se skrčil. Byli jsme na našem území, takže pokud to byli vlci, měli by být z mého kmene, nemílila jsem se. Jak se přiblížili, poznala jsem jeden z hlasů, patřil Iwě. Brzy se vynořila ze tmy, po boku jí šla ještě jedna vlčice, kterou jsem neznala. Neslyšně jsem se k nim připlížila, odrazila jsem se a srazila jsem Iwu k zemi.
"To máš za tu vodu!" řekla jsme jí. Udělala jsem to z části abych odvedla pozornost a z části, protože jsemse opravdu chtěla pomstít. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se Erik odplížil pryč.
"Tohle není fér! Já jsem tě neviděla!"
"Já tě taky neviděla, když jsi mě v lese provokovala!" odvětila jsme.
Vstala. "Vlastně máš pravdu," uznala.
"Myso?" zaměřila jsem pozornost na druhou vlčici. Mysa odjela před rokem do Anglie a od té doby jsem jí neviděla, ale jel s ní ještě někdo... "Kde je...?" začala jsem, ale nestihla jsem to dokončit, uskočila jsem dřív, než mě stačila Kila srazit k zemi.
"To si nemohla ještě chvíli zůstat na místě?" zeptala se mě.
Komentáře
Přehled komentářů
To jsi vážně nemohla chvilku zůstat na místě?
Ehh...?
(Exorcistka, 1. 4. 2013 17:26)Dobře dobře, tohle možná pochopím, ale prosímtě, ta Mysa? Bude se tam doufám objevovat jako jedna z Ellyních přivrženkyň, prosím?
Re: Re: Ehh...?
(Exorcistka, 2. 4. 2013 11:49)
Tss....hádanko!
Ty jsi pro mě ta nejobtížnější hádanka a to jsi teda dost vysoko!
No, dneska možná napíšu ŠELMU.
koment
(SakuraUchihaHaruno, 9. 8. 2013 9:54)