Vlčí oči - kapitola 23
Kapitola 23
K mým uším dolehlo tiché, vzdálené vlčí odfrknutí. Ztuhla jsem a rychle od sebe Erika odstrčila.
"Co se děje?" zamumlal omámeně.
"Nejsme tu sami," zašeptala jsem.
Okamžitě byl ve střehu, přimhouřil oči a jeho tělo se začal měnit, za chvíli už vedle mě stál uhlově černý vlk a ostřížím pohledem sledoval okolí. I mé tělo se začalo měnit a vzápětí jsem mu stanula po boku ve své druhé podobě.
Cítíš to? Cukla jsem sebou, když se mi v hlavě rozezněl jeho hlas, nečekala jsem to, byl to jeden z následků uzavření vztahu mezi vlky.
Ano. Odpověděla jsem. Je to jeden z vás, že?
Přesně tak, ale zřejmě je sám, není jich víc.
Musí být blízko, jeho pach je silný.
Nesmíme ho nechat utéct. Prohlásil rozhodně.
O to se neboj, jsme dva, on je sám.
Hlavně dávej pozor, ať se ti něco nestane, sice je jen jeden, ale přesto může být dost silný. Varoval mě.
Neboj, umím se o sebe postarat. Ujistila jsem ho. Vem to pravou stranou a běž proti směru hodinových ručiček, já to vezmu levou a poběžím po směru hodinových ručiček.
Dobře, ale vážně dávej pozor. Řekl a rozeběhl se, stejně tak jsem se zachovala já. Hodně jsem zabrala zadními tlapami, abych dosáhla co největší rychlosti. Praskaly pode mnou větvičky a zpod tlap mi odletovalo listí, ale nedbala jsem na to, bylo mi jedno, že působím hluk, šlo mi hlavně o to, abych se co nejrychleji dostala ke své kořisti. Uběhla jsem sotva pár metrů, když ze křoví kousek ode mě vyskočil velký černý vlk s tmavýma očima a začal sprintovat pryč.
Našla jsem ho Eriku! Křikla jsem v duchu a pověsila se mu na paty.
Drž se zpátky, ať ti neublíží, hned tam budu! Ozvalo se mi v hlavě, ale takový rozkaz jsem rozhodně poslechnout nehodlala, nechtěla jsem ho nechat utéct. V běhu jsme byla dost dobrá a tak jsem šelmu začala rychle dohánět, když jsem byla asi metr za ní, sebrala jsem všechnu sílu, která mi zbývala, odrazila jsem se, srazila vlka k zemi, sekla ho drápy do boku a o krok se stála. Šelma vyskočila na nohy, po boku jí stékala krev a dopadala na zem. Vlk zavrčel a vrhl se na mě. Pokusila jsem se uhnout, ale nepodařilo se mi to, byl moc rychlý, ucítila jsem náraz a pak palčivou bolest v pravé přední tlapě, do které se mi zakousl. Vykroutila jsem se ze sevření jeho čelistí a znovu ho sekla, tentokrát do šíje. Zaúpěl, z rány se mu vyřinula krev, pak znovu zaútočil, ani tentokrát jsem se mu nedokázala vyhnout, možná by se mi to povedlo, nebýt zranění na tlapě. Můj kožich proťaly ostré drápy a na zadním běhu se mi objevila ošklivá otevřená rána. Černý vlk chtěl zrovna znovu zaútočit, když do něj s hrozivých řevem vrazil Erik, odmrštil ho metr dál a zběsile na něj zaútočil. Nepřátelské šelmě během chvilky přibylo několik nových ran, kterým se však překvapivě vůbec nebránila, což Erika zřejmě rozhodilo a tak přestal útočit a jen vrčel. Nepřátelský vlk se začal měnit, za chvíli před Erikem klečel kluk zhruba našeho věku, kterému skrz bílé triko mu prosakovaly krvavé skvrny. Do obličeje mu spadaly vlnité blond vlasy a když narovnal hlavu, odhalil velké oči barvy tmavých mořských hlubin, které na Erika upřel, ten přestal vrčet, vyděšeně vytřeštil oči, rychle se změnil do lidské podoby a šokované se zeptal: "Co tu děláš Quene?"
Ležela jsem na posteli a poslouchala rozhovor Erika a Quena, jak jsem vyrozumněla z jejich rozhovoru, byli to už od útlého věku nerozluční přátelé, rozdělili se, když se Erik odtrhl od smečky a Quen se ho teď vydal hledat.
Když jsem se v lese také přeměnila do lidské podoby, Erik mě odnesl sem a mě i Quenovi ošetřil krvácející rány. Teď si ti dva povídali v rohu chatky a já dělala, že spím a přitom jsem je pozorně poslouchala.
"Takže jsi odešel kvůli ní?" ptal se zrovna rozhořčeně Quen.
"Ano, ale ty to pořádně nechápeš, ještě nikdy jsi nezažil to, co prožívám já a tak mě ani nemůžeš pochopit," odpověděl klidně Erik.
"Ale ona je z druhé smečky, copak to pro tebe nic neznamená?! Vždyť je to nepřítel, je jednou z těch grázlů!"
"Tohle už víckrát neopakuj!" Erik zvýšil hlas, který byl teď podbarvený vztekem. "Několikrát mi zachránila život, aniž by se ohlížela na to, že jsem nepřítel a opustila kvůli mě všechny, na kterých jí kdy záleželo!"
"Dobře, hlavně se uklidni," mírnil ho Quen. "Ale to se vážně nechceš už nikdy vrátit?"
"Ne," Erikův hlas zněl naproto rozhodně.
"Ale-" snažil se něco namítnout Quen, ale Erik ho přerušil:
"Nemá smysl se mě snažit o čemkoliv přesvědčit, vím, co cítím a vím, co chci a nic to nezmění," prohlásil rozhodně.
Jeho přítel si povzdechl. "Tak to mi nezbývá nic jiného, než tu s vámi zůstat."
"Cože?"
"Jo, rozumíš dobře, nenechám vás tady samotné, potřebuješ, abych ti kryl záda."
Erik se zasmál. "Jo, to potřebuju, ale budeš se muset snažit s Ellou vyjít."
"Vynasnažím se," slíbil Quen.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak to je šílenství! Romantika ve třech! To chci vidět, jak to budete zvládat.:))))
koment
(SakuraUchihaHaruno13, 8. 2. 2014 15:56)