Vlčí oči - kapitola 24
Kapitola 24
"Teď jde ještě o to, jestli se i já budu snažit vyjít s tebou," otevřela jsem oči a posadila se.
"Ty nespíš?" Erik povytáhl obočí a tázavě se mi zadíval upřeně do očí.
Rebelsky jsem se usmála. "Ne a ani jsem nespala, přece si nenechám ujít příležitost dozvědět se něco o tom, s kterým jsme se servala, ne?"
Quen se na mě pátravě zadíval a mlčel, stejně tak Erik i když tomu na rtech pohrával lehký úsměv. Všichni jsme na sebe zírali a mlčeli jsme, ticho nakonec přerušil Erik:
"Jak se cítíš?" zeptal se mě.
Pokrčila jsem rameny. "V pohodě."
"Vážně?" ujišťoval se.
"Neboj, nejsem z porcelánu," jeho starostlivost mi trochu lezla krkem. "A jak se cítíš ty?" má otázka byla mířená směrem ke Quenovi.
"Bylo mi i hůř," odpověděl trochu váhavě.
"Můžu na tebe mít otázku?" zajímalo mě.
"Ptej se," vyzval mě.
"Proč jsi začal utíkat, když jsme na sebe narazili?"
"Nevěděl jsem, co jsi zač a nevěděl jsem ani, jestli se někde v okolí náhodou nepotulují i další z tvé smečky," objasnil mi.
Přikývla jsem, znělo to rozumně a pomalu jsem se postavila. "Půjdu na chvilku na čerstvý vzduch," řekla jsem jim a vyšla ven.
Les byl tichý a klidný a skvěle se v něm dalo přemýšlet. Pokládala jsem sama sobě otázky, ohledledně toho, jak se mám ke Quenovi chovat, ale postupem času jsem přestala přemýšlet a prostě jsem se jen tak potulovala po okolí. Vítr se proháněl mezi stromy a pohrával si s listím na zemi. Tiché šelestění v kapradí mi vzdáleně připomnělo tiché vlčí kroky a mě najednou vytanula v mysli jediná myšlenka:
Nic už nikdy nebude jako dřív, nikdy se nebudu moc jen tak vrátit zpět domů, nikdy nepůjdu studovat na vlčí školu, nikdy už si neposlechnu staré báje, vyprávěné o svátku Gotiany, nic už nikdy nebude jako dřív...
Takhle neuvažuj! Okřikl mě druhý hlásek v mé hlavě a já se rozhodla ho poslechnout. Nebudu se ohlížet na to, co bylo, nebo co mohlo být, důležitá je jen přítomnost a budoucnost a tu mám plně v rukách...
"Už jsem tě chtěl jít hledat," řekl Erik, když jsem se objevila zpět v chatce.
"Nemusíš se o mě pořád tolik ztrachovat," řekla jsem.
"Musím," odporoval.
Nehádala jsem se s ním, byl tvrdohlavý jako mezek a mě bylo jasné, že kdybych se s ním začala dohadovat, bylo by to na dlouho.
Posadila jsem se na postel a podívala se na Quena. "Tak a teď je načase, abychom si ujasnili pěkných pár věcí..."
koment
(SakuraUchihaHaruno13, 17. 2. 2014 17:25)