Vlčí oči - kapitola 28
Kapitola 28
"Vyspi se," přikázal Quenovi Erik nekompromisním hlasem a ten jen přikývl a svalil se na postel, během chvilky spal.
Stála jsem vedle postele a s úsměvem na rtech ho pozorovala. "Najednou vypadá tak nějak nevinně, co myslíš?" zeptala jsem se Erika, přistoupila k posteli a přikryla Quena dekou, jelikož on byl tak unavený, že se ani nepřikryl, když padl na postel.
"Jo," sohlasil a vzal mě kolem pasu, "i když je ve skutečnosti pěkně ďábelský."
Opřela jsem se o něj a uvolnila se. "A taky je dost divnej," bylo mi skvěle, byla jsem odpočatá a klidná, problémy s Quenem byly vyřešeny a já mohla v klidu odpočívat a relaxovat, aniž bych se zatěžovala jakýmikoli starostmi. Měla jsem klid, pohodu, svobodu... a Erika... Vzhlédla jsem a zadívala se mu upřeně do tváře. Jeho oči ke mně po chvíli taky doputovaly a na tváři se mu rozlil hřejivý úsměv.
"Půjdeme se projít?" navrhl a chytl mě za ruku.
Kývla jsem na srouzumněnou a proletla s ním prsty, pak jsem ho následovala ke vchodovým dveřím.
"Co myslíš, že bude teď?" otázala jsem se tiše, když jsem vyšla ven. Vítr mě hladil po tvářích a hojil rány, jenž mi události posledních dní způsobily. Sluneční paprsky se draly skrz listí na stromech a ptáci v korunách stromů vesele trylkovaly.
"V jakém smyslu?"
"Co budeme teď dělat?" upřesnila jsem svůj dotaz.
"Nevím," pokrčil širokými rameny, "to se teprve ukáže," věnoval mi další úsměv, který mě zahřál uá srdce, "každopádně jsme spolu a to mi zatím stačí," v očích mu vesele jiskřilo.
"Jo, mě taky," pevněji jsem stiskla jeho dlaň. Jeho přítomnost byla nskonale příjemná. "A co Quen?"
"Co s ním?"
"Nepřipadá ti, že se chová... zvláštně?" nevěděla jsem, jaké slovo by mohlo přesně vystihnout jeho vystupovaní.
"Takový byl vždycky," informoval mě, "ale mě to vůbec nevadí, potřebuje si zkrátka všechno důkladně promyslet, než začně dělat nějaké závěry."
"Aha... ale stejně se mi na něm něco nezdá..." nemohla jsem se zbavit podivného pocitu, který ve mě vklíčil.
"Neboj se," zašeptal a trochu zpomalil krok, "můžeš mu věřit."
"Jsi si tím jistý?"
"Ano," naklonil hlavu lehce na stranu a zvláštně se na mě zadíval.
"Co je?" chtěla jsem vědět. "Děje se něco?"
"Ano."
"Co?"
"Jsi nádherná," jeho hlas byl hlubší a melodičtější než obvykle.
Podvědomě jsem se kousla do jazyka.
"Víš, nemůžu si pomoc, vždycky, když jsi blízko mě, mám takový pocit, že se neudržím a před všemi tě políbím... je to něco, co se mi vymiká z rukou a já už to nezvládám držet pod kontrolou," smutně se pousmál. "Je to divný, co?"
"Ani ne," ubezpečila jsem ho, "je to celkem očekávatelné," prohlásila jsem, i když mě to trochu uvedlo do rozpaků.
"Takže mi určitě nebudeš bránit v tomhle, že?" než jsem stačila cokoli říct, přitáhl si mě k sobě a políbil... zase. A já se začalo rozpíjet v jeho polibku... zase.
Za zády jsem ucítila drsnou kůru stromu, ke kterému mě přimáčkl svým tělem. Byl tak blízko... bylo zvláštní být někomu tak neskutečně blízko, bylo to zvláštní a úžasné. Jeho rty byly jemné a sladké, nebylo možné jim vzdorovat, jen se jimi nechat vést.
Bez váhání jsem ho pevně objala a stiskla. Byl můj a já ho nehodlala pustit, nehodlala jsem se ho vzdát... nikdy. Byl můj, jenom můj.
Zajel mi rukama do vlasů a začal si na ukazováček namotávat jeden pramen mých vlasů.
Nikdy mě nenapadlo, že polibek je něco jiného než příjemné spojení rtů, ale bylo to mnohem víc, byla v tom ještě vlna dalších vjemů a pocitů. Byly v tom další rozechvívající doteky než jen doteky rtů... bylo to něco víc, než jsem si dříév myslela.
"Miluju tě," zašeptal mezi něžnými polibky a začal mě líbat vášniveji.
Bylo mi skvěle.
Najednou se všechno pokazilo, celá ta chvíle se roztříštila na milion střepů a to kvůli jediné rozzuřené větě, která vyšla z nedaleké houštiny: "Okamžitě nech mojí dceru na pokoji!!!"
Komentáře
Přehled komentářů
Ty prostě nedopustíš, aby ti dva byli bez přerušení, že? Nejdřív zaklepání na dveře, teď otec...OMG, už tam konečně dej, že je nikdo nevyruší, takhle se to zdá bez budoucnosti.
Re: koment
(Ann, 19. 4. 2014 21:42)Jen pro upozornění: ona otce nemá, ale to je fuk... To vyrušení jsem si nemohla odpustit, potřebuji se pohnout v ději, jinak by to bylo prakticky o ničem, ale jednou vyrušení nebudou, tedy snad... :P
koment
(SakuraUchihaHaruno13, 19. 4. 2014 15:19)