Vlčí oči - kapitola 29
Kapitola 29
"Mami?" zašeptala jsem a překvapeně se otočila. Má matka vystoupila zpoza křoví, husté kadeřavé, černé vlasy jí spadaly do pasu a oslnivě se leskly. Byla oblečená celá v černém a její nepřátelské šedé, ocelové oči se upíraly na Erika. V ruce držela dlouhý nůž, jehož čepel se leskla. Jak tam tak hrdě stála a nechávala si vlasy povlávat ve větru, vypadala jako nějaká bohyně pomsty a krutosti.
"Nech mojí dceru na pokoji!" okřikla Erika znovu matka, hlas měla pevný a nepřátelský. Upřela oči na ruce, které měl Erik ovinuté kolem mého pasu. "Jestli jí ihned nepustíš, zabiju tě!" bylo mi jasné, že svou pohrůžku bude ochotná s radostí vyplnit a tak jsem se rychle vymanila z Erikova sevření.
"Jak se vůbec opovažuješ, dotýkat se mé dcery, ty hajzle?!" křičela má matka a oči se jí ďábelsky leskly. "Ty zvrhlý pse! Ukradls mi mé jediné dítě! Nezasloužíš si nic jiného, než smrt! Jsi tím nejhorším, co potkalo tenhle svět!" takhle naštvanou jsem ji ještě jaktěživ neviděla. "Pobláznils jí! To vaše rasa umí! Jste jen lháři a podvodníci! Ale já tě nenechám, abys jí zlomil a opustil! Nedovolím, abys ji zničil a dohnal na pokraj šílenctví!"rázně k nám zamířila, čepel nože v její ruce se zaleskla.
Rychle jsem se před Erika postavila.
"Uhni mi z cesty!" zavřeštěla matka, byla nepříčetná vzteky. "Jdeme domů!" popadla mě za ruku a chtěla me odtáhnout pryč.
"Nech nás na pokoji!" okřikla jsem ji a vyškubla se jí. "Nic mi neudělal ani neudělá! Já ho miluji a neopustím ho! Nezabráníš nám v tom, být spolu!"
"Okamžitě se prober!" vlepila mi prudkou facku, nikdy mě nepraštila, tohle bylo poprvé.
Erik jí popadl za ruku, kterou mě udeřila a z druhé jí vyrazil nůže, který s tupým úderem dopadl na zem. "Nebijte svou dceru, ona za nic nemůžeme. Já Ellu miluju, nikdy ji neopustím, nehraju s ní žádné hry a rozhodně mi nejde o to, ji opustit a zničit. Je mým sluncem a já vás nenechám, abyste mi ji vzala," jeho hluboký hlas byl melodický a pevný. "Když byla v depresích a bála se, šla za mnou, ne za vámi. Zvolila si, že bude radši se mnou, než s vámi a vy nemáte právo mi ji brát. Prošel jsem mnoha útrapami, abych s ní mohl být a nedopustím, abyste si jen tak přišla a odvedla ji pryč."
Matka se rozmáchla a prudce ho udeřila do hrudi, ale s ním to ani nehnulo, dál na ni klidně shlížel, jako by její úder ani necítil.
"Nemůžete nás rozdělit, to se vám nepovede. Láska je silnější než nenávist a zloba, směřovaná k těm, kdo jí propadnout. Chcete Elle snad zakazovat ten úžasný pocit, když nekoho skutečně milujete? Chcete jí zakazovat cítit skutečnou, nefalšovanout lásku? Jste horší, než jsem si myslel. Vždycky jsem si říkal, že někdo, kdo vychoval tak úžasného člověka, jakým vaše dcera je, zaslouží respekt a úctu, ale teď vidím, že vy jste ji sice vychovala, ale zakazujete jí žít. Opustila vás a šla za mnou, sama se rozhodla, v čí přítomnosti bude žít radši, tak jí nechte volně dýchat, nezakazujte jí rozlet," mluvil tiše a jeho hlas byl pevný a nezpochybnitelný.
"Ale ty jsi nepřítel!" syčela matka a snažila se vyprostit ze skálopevného sevření jeho ruky, marně.
"Neříká se snad, že pravá láska se rodí v těch nejméně pohostinných podmínkách?" zeptal se jí. "Já Ellu miluju víc, než cokoliv na světě a ona miluje mě, láska vše překoná... tak proč se snažíte zničit náš vztah? Nechte nás, ať můžeme být spolu," promlouval k ní přesvědčivě.
"Já dobře znám tobě podobné!" křičela mamka. "Vím, co zamýšlíš! Vím, že jí vezmeš všechno, na čem jí kdy záleželo a opustíš jí! Necháš jí zlomenou bloudit tmou! Vaší rase se nedá věřit! Jste to nejhorší, co potkalo tenhle svět!"
"To se stalo vám, že?" otázal se Erik laskavým hlasem. "Milovala jste černého vlka, který vás pak opustil."
Matka sebou trhla a šokovaně se zadívala do Erikových nádherných očí. Najednou nevypadala tak bojovně a nenávistně, ale zrazeně a šokovaně.
"Nemýlím se, že?" zašeptal Erik.
"Co ti do toho je?!" rozkřikla se.
"Mami?" špitla jsem. "Je to pravda?"
Svěsila hlavu. "Ello, já nechci, abys trpěla. Všichni černí vlci jsou stejní, využijí příležitosti nám ublížit a něco z toho získat. Nejsi pro něj nic, jen dočasná atrakce, o kterou brzo ztratí zájem."
"To není pravda," sykl můj vlček a pustil jí, aby mohl přejít ke mě a vzít mě za ruku. "Tomu nevěříš, že ne?" zeptal se mě tiše.
"Jistěže ne," zamumlala jsem a dál na matku zírala.
"Ello, nepříšlo ti nikdy divné, žes nevyrůstala i v přítomnosti otce a já ti vždy, když ses na něj ptala, řekla, že o tom nebudu mluvit?" zeptala se mě tiše mamka, vypadala najednou strhaně a bezmocně. "Nikdo ti o něm nechtěl nic říct, že?"
"Ano," přisvědčila jsem, hlas se mi chvěl.
"Víš, pravdou je, že tvým otcem je Eilan..."
Trhla jsem sebou. "Ale pak..." šokovaně jsem se na ní zadívala.
"Ano," přisvědčila smutně, "ty a Erik jste sourozenci."
Komentáře
Přehled komentářů
Mám v sobě dvě věci: Dokonalá láska, která překoná vše? Opravdu? Tak to bych zrovna od tebe nečekala, fakt jsi mě překvapila.
Sourozenci? Děláš si srandu, že jo? No tvl, já tě asi hodně kazím, viď? Asi bych měla jít svou fantazii vykládat někam jinam, jelikož když vidím tohle...ach jo.
Re: koment
(Ann, 27. 4. 2014 17:35)
Víš, to máš tak, já na lásku nevěřím, ale láska v povídkách a knihách je něco jiného než realita, nemyslíš?
A k těm sourozencům... prostě jsem to tam musela dát :P A ty že mě kazíš? Phe... si teda pěkně věříš :D
koment
(SakuraUchihaHaruno13, 27. 4. 2014 16:59)