Fantasy

 Kapitola 37

***

Buď zticha! Okřikl jsem se, když jsem si uvědomil, co má pomatená mysl právě v duchu vyřkla. Nemiluješ ho! To ani omylem! Jsi jen unavený! Unavený a emocionálně vyčerpaný!  Není to pravda! To v žádném případě! Je to jen myšlenka, co se zrodila kvůli tvé dočasné psychické nevyrovnanosti! Horečnatě jsem se snažil sám sebe přesvědčit, že to, co jsem sám sobě řekl, nebyla pravda.

"Miluju tě," zašeptal Quen mezi vzlyky a já na sucho polkl, nic jsem na to neřekl, i když mě jeho slova dost zasáhla.

"Proč já...?" zeptal jsem se po pár minutách, ve kterých jsem poslouchal jeho pláč a déšť, zkrápějící zemi. "Proč ses musel zamilovat zrovna do mě?"

"Protože jsi to ty."

Nechápavě jsem se zamračil. 

"Kdybys byl někdo s jiným chováním, jinou řečí a jiným vystupováním, nikdy bych se do tebe nezamiloval. Nikdy mě nenapadlo, že se zamiluju do kluka, ale všechno se změnilo, když jsem tě potkal. Vznášela se kolem tebe taková příjemná aura, která mě k sobě neovladatelně přitahovala. V ten moment mě napadlo: 'Ano, to je on. Ten, co mi změní život.' Okamžitě jsem pochopil, že jen ty jsi tím, s kým chci strávit zbytek života. Nedokázal jsem tomu odolat. Všemožně jsem se snažil být s někým jiným a cítit při tom to samé, co jsem cítil, když jsi mi byl na blízku ty. Dusil jsem v sobě lásku k tobě už jen z faktu, že vztah dvou mužů je prostě... nepřirozený. Ale brzy jsem to vzdal, poznal jsem, že to prostě není možné. A tak jsem se rozhodl prostě se ti držet na blízku a věřit, že třeba jednou dostanu šanci..." odtáhl se ode mě a zíral mi upřeně do tváře. Jeho oči zářily jen pár centimetrů od mé tváře a byly plné rozporuplných pocitů. Po tvářích mu stékaly kapky deště, mísící se se slzami a on v ten moment vypadal vážně jako andílek...

Tohle mělo být vyznání lásky...? Napjal jsem se, když se jeho tvář začala přibližovat. Tak to teda ne! Sladkými řečičkami mě nepřinutí k tomu, abych k němu něco cítil! "Vypadni," nakázal jsem mu. 

Zarazil se. "Cože...?" nechápal. 

"Nejsem žádná tvoje loutka, s kterou si můžeš dělat co chceš! Přestaň laskavě využívat mé bezmoci a emocionálního vyčerpání!" vmetl jsem mu do tváře. 

Několikrát zamrkal, jako by pro něj bylo těžké to pobrat. 

"Tvoje 'chvíle' stejně už uplynula, tak ze mě sundej ty špinavý pracky!"

Zatvářil se ublíženě, ale poslechl mě. Postavil se a zůstal na mě pár nekonečně dlouhých vteřin zírat, pak se otočil a odklusal pryč. 

Sledoval jsem ho, dokud se mi v mlze a dešti neztratil. Zmetek jeden...

Taky jsem si stoupl. Tak fajn, je načase přestat se tak zaobírat pocity a začít konečně něco dělat. Někde v okolí je Ella, její matka a pravděpodobně i to divné, neskutečně protivné individuum. Musím se v tom zmatku zorientovat. Prostě potřebuju na chvíli ignorovat své pocity a začít řešit to, co se tu děje. 

Převtělil jsem se a rozeběhl se do lesa. 

Zrovna začalo svítat, první sluneční paprsky proťaly mlhu a zaplavily svým hřejivým světlem promrzlou zem. Ptáci v korunách stromů začali vesele trylkovat a vše kolem ožilo. Až teď jsem si uvědomil, jak strašně jsem unavený. Celou noc jsem nespal a byl jsem vystavený fyzickému i psychickému vyčerpání. Přesto jsem odmítal zalést někam do stínu a spát, první jsem musel vše vyřešit.

Zachytil jsem povědomou vůni a okamžitě jsem se po ní vydal. 

"Nech mě sakra na pokoji!" zaslechl jsem známý hlas. 

"To nemůžu!" odpovídal mu druhý, mně také známý, hlas, který se mi protivil. 

"Můžeš!"

"Jen já rozhoduju o tom, co můžu a co ne, ne snad?"

"Nech mě být a mlč!"

Vyřítil jsem se mezi dvě hádající osoby a srazil tu, kterou jsem nenáviděl-Rokiho, k zemi. 

"Co to...?" zůstal zaraženě ležet na zemi a já mezitím klidně přešel k Elle a posadil se vedle ní, jako by se nic nestalo. 

Její přítomnost mi rvala srdce na kusy, vědomí, že je blízko mě a já se jí nemůžu dotknout... to pro mě bylo utrpením. Přesto jsem se rozhodl prostě bojovat s bolestí, která mi útočila na srdce. Nesměl jsem tomu propadnout, musel jsem s tím bojovat a vydobít si cestu ke svobodě a klidu...

"Co tě to popadlo?!" vyskočil na nohy Roki. "Proč jsi to jako udělal?!"

Protáhl jsem si ztuhlé končetiny a klidně se mu zadíval do očí, jako bych to, co říkal, vůbec neslyšel. 

"Eriku...?" ozvala se tázavě Ella a já na ni pohlédl, se svými zbystřenými smysly, jsem ji vidět, cítil i slyšel mnohem lépe, než v lidské podobě a to nebylo nikterak lehké ustát, přesto jsem zaťal drápy do půdy, na které jsem stál a prostě zůstal na místě. 

"Co tady vůbec děláš?" zeptal se výsměšným hlasem Roki. "Sice vím, že jsi dost zvrhlý, když se začneš hned po rozchodu s holkou tahat s klukem, ale abys dál tu holku miloval a ochraňoval, když víš, že je to tvá sestra... není to trochu na hlavu?" provokoval mě. Jeho drzý, sebevědomý úsměv mi lezl na nervy. 

Samovolně jsem se převtělil a stanul mu tváří v tvář. "Ochraňovat ji můžu, i když je to má sestra, ne?" přinutil jsem svůj hlas znít neutrálně. "Rodina se má ochraňovat, tobě tenhle pojem asi nic neříká, ale je důležité si rodiny cenit a ochraňovat ji."

"Vážně? A není v tom náhodou ještě něco jného, než jen potřeba chránit rodinu?" oči se mu zlověstně, vychytrale leskly. 

Tenhle chlap mi leze na nervy. "Možná ano a možná ne, ale to není tvoje věc, ne?"

"Je."

"Proč?" zeptal jsem se odměřeně. 

"Protože ona je moje..." zasmál se.

"Nejsem!" rozkřikla se Ella a zaťala ruce v pěst. "To, že ty chceš, abych tě milovala neznamená, že o mně můžeš mluvit jako o svém majetku!" rozčilovala se, když se vztekala, vypadala vážně roztomile...

Prober se! Okřikl jsem se a zaměřil svou pozornost zpět na Rokiho. "Jak to myslíš?"

"Jednoduše: aby bylo možné zrušit svazek tebe a Elly, musí se každý z vás zamilovat do někoho jiného, ty máš očividně Quena..." výsměšně se ušklíbl, "takže já se musím 'postarat' o Ellu."

Napadla mě ujetá myšlenka. "Víš co?" zeptal jsem se s potutelným úsměvem. "Co když Quen tajně miluje Ellu? Co když mi to řekl? To by znamenalo, že oni dva budou spolu a ty se budeš muset snažit, abych se zamiloval do tebe, že?" 

Trhl sebou a zorničky se mu rozšířily. 

Tahle hra mě začíná bavit... "Copak? Vztah s mužem ti nevoní?" vysmíval jsem se mu pro změnu já. "Říkal jsi že se 'musíš 'postarat' o Ellu', ne? Takže kdyby ona byla s Quenem, musel by ses 'postarat' o mě, není to tak?" nemyslel jsem to vážně, ale potřeboval jsem ho od jeho úmyslu být s Ellou odradit. Sice mi bylo jasné, že já a ona spolu už nesmíme nikdy být... ale přesto jsem nechtěl, aby měla někoho jiného a o to víc jsem byl proti tomu, aby byla právě s Rokim. 

"Je to tak..." přitakal přiškrceně a zhluboka se nadechl, jako by si k něčemu dodával odvahu. "Dobře... takže..." vzal mě za ruku a propletl si se mnou prsty. 

Vysmekl jsem se mu. "Co to sakra děláš?!" 

"Pokud má Ella Quena, musím se 'postarat' o tebe, sám jsi to říkal..." bylo zcela očividné, že mu to není po chuti a taky že je celkem zmatený. 

"Hmm... to máš pravdu," přikývl jsem a všiml si, že mě Ella sleduje vědoucným, pobaveným pohledem. "V tom případě budiž," usmál jsem se, jako bych byl skutečně šťastný, "můžeš mě zkusit přesvědčit, abych se do tebe zamiloval..." bylo mi jasné, že nedokáže předstírat, že mě miluje moc dlouho a že já z toho vyjdu jako vítěz a on jako poražený. Taky mi bylo jasné, že se moc dlouho neututlá, že Quen Ellu nemiluje, přesto jsem chtěl tvrdit, že to je tak, jak to není, chtěl jsem Rokiho zlomit...

V duchu jsem se začal smát. Tohle bude zábavná hra...