Vlčí oči - kapitola 40
Kapitola 40
Roki - Přítomnost
Pevně jsem Erika sevřel a zhluboka vdechoval jeho zvláštní, ojedinělou vůni, podobající se čerstvé vůni lesa po dešti. Nedovolím mu, aby mi ještě jednou řekl, že jsem nudný! Umanul jsem si a po psychické stránce se trochu sebral. Tímhle už jsem si kvůli Blairovi prošel nesčetněkrát, takže to zvládnu i tentokrát. Navíc Blair byl dost surový, Erik sice mluví jako zvrhlý drsňák, který nepotřebuje ničí lásku a stačí mu se jen s někým vyspat, ale jeho dotyky jsou příliš jemné a opatrné na to, aby to, jak působí, byla jeho skutečná tvář.
"Jsi hodně na dně, že?" zašeptal jsem.
Lehce, sotva znatelně, sebou cukl a dech se mu trochu zrychlil, což mi bohatě stačilo k tomu, abych se ujistil v tom, že má doměnka je správná.
"Jak to myslíš? Já jsem naprosto v pořádku," popřel.
"To teda nejsi."
"Jsem!" odsekl podrážděně. "To ty jsi tady ten, co se složil!"
"To je pravda," uznal jsem, "ale měl jsou pro to své důvody. Můj nevlastní otec byl pěkný surovec a věci, které mi dělal, nebyly zrovna dvakrát něžné a ohleduplné... Rozhodl jsem se, že nebudu dbát na tvé provokace a nebudu se k tobě snažit dostat skrz postel, protože tudy cesta ke vztahu nevede," řekl jsem mu.
Lehce naklonil hlavu nastranu a pousmál se. "Ty jsi nikdy neměl holku, že?" vyzvídal.
"Proč tě to zajímá?"
"Protože mi připadá, že si sám nejsi jistý svou sexuální orientací," opodstatnil jednoduše svá slova.
"Cože?! To není žádná pravda!" odtáhl jsem se od něj a naštvaně mu hleděl do tmavě zelených očí, v kterých poskakovaly šibalské ohníčky.
"Ale je. Byl jsi od mala sexuálně zneužívaný mužem a myslím, že, i když mi budeš odporovat, to na tobě zanechalo nějaké následky. Které se mohou projevit právě-"
"Mlč!" přerušil jsem ho a přetáhl si přes trup deku, štvalo mě, když si zkoumavým pohledem prohlížel mé polonahé tělo, jako by to bylo něco neskutečně zajímavého. Ale co když má pravdu..? Co když jsem vážně na kluky? Nikdy jsem nad tím neuvažoval, hnusilo se mi to, co mi dělal Blair, ale kdyby byl můj přítel jemnjěší, ohleduplnější a... Dost! Uťal jsem tok svých myšlenek. Takhle nesmím uvažovat! Tohle je jen povinnost! Nic víc, nic míň! Musím ho donutit, aby se do mě zamiloval, to je všechno! Tím můj úkol končí! "Nesnaž se to zamluvit, jsi vydeptaný a unavený... že?"
"To není pravda!" odmítal připustit porážku.
"Ale je a já to dobře vím."
"Jak bys mohl něco takového vědět, neznáš mě!" utrhl se na mě.
"Už jen to, jak zatvrzele to popíráš je pro mě pádným důkazem."
"Buď ticho!"
"Ne!"
"Ano!"
"Ne!"
"Ano!"
"Chováš se jako malé dítě," upozornil jsem ho.
"To ty taky."
Zírali jsme si upřeně do očí a mě konečně došlo, jak je to celé absurdní a neubránil jsem se úsměvu.
"Co je tady k smíchu?" ucedil.
Přezíravě jsem mávl rukou. "Nech to běžet, nesejde na tom..." s tím jsem se postavil, našel své triko, pohozené vedle postele a oblékl si ho. "Půjdu si provětrat hlavu," informoval jsem ho a zamířil jsem ven.
Vítr si pohrával s listím a čechral mi vlasy. Docela se ochladilo, ale já se rozhodl zimu ignorovat. Nutně jsem si potřeboval utřídit své myšlenky a promyslet, co mám dělat dál. Moc jsem nerozumněl Erikově náhlé proměně, ale chápal jsem, že ho fakt, že je Ella jeho sestra, docela dost šokoval. Muselo ho to hluboce poznamenat, i pro mě by taková věc byla velký šok. Ale... to, co udělal mi vážně nešlo na mozek.
"Tohle by mohlo být celkém zajímavé..." sám pro sebe jsem se zasmál. "Tohle by mohlo být opravdu zajímavé..."